Narodila jsem se se jménem Markéta Divácká.
Ve třiceti jsem přijala své čtvrté příjmení, z toho druhé dobrovolně, sňatkem.
Táta Divácký mě neviděl od mých 3let. Táta, který mi dal druhé příjmení, byl ten se kterým jsem žila v jedné domácnosti a jehož příjmení jsem nosila do první svatby.
Příjmení mého prvního manžela nechci dobrovolně vzpomínat a příjmení druhého, to které mám oficiálně v občance zapírám, kde to jde.
Někdy ve třetí třídě, kdy jsme měli vyprávět, co jsme četli, jsem si stoupla před třídu a řekla, že chci vyprávět o knížce Divá Bára.
Soudružka učitelka tehdy řekla, před celou třídou, že tento titul jsem určitě nepřečetla, protože je to na můj věk moc těžké čtení a posadila mě zpět do lavice. Mýlila se, přečetla jsem to. Ne přečetla, já to htltala a prožívala a oči kulila, jak je ta Bára divoká, kurážná, hubatá, prostě úplně skvělá.
Později mi ještě různé hrdinky z různých knížek byly sympatické, ale Bára je jen jedna.
A tak když jsem 40let později hledala název pro svou ,,firemní,, šicí stránku a neodvážila jsem se své šití nazývat šitím, a Šití od srdce, z lásky apod bylo obsazeno, přišla mi Divá Mára jako skvělá kombinace mého původního jména, příjmení, hubatosti, divokosti a odvahy.
a úplně klidně se přiznám, že když mi tohle vyprávěla zadaná kamarádka, pomyslně jsem mávla rukou nad tou ,,strašnou" záležitostí a hlavou mi běželo, že jo, je to hnus, ale ostatní holky to nemají určitě tak blbý v sobě, aby je tohle mrzelo, boleo, ponižovalo, uráželo...., že by to neměla tak pitvat a zlobit se na toho svýho milýho..
Vyskočím z vany a zahalím se do župánku..
Pátá hodina pilates/ jóga a mně jde o duši. Chvilku se tam plácám.. při páté lekci mám pocit, že o malinko elegantněji než dřív, ale něco mi nesedí, od první lekce, po pár minutách srovnávání postoje, říká víla lektorka, že si srovnáme hlavu, bradu, šíji, ramena, o duši.
