O mně

Šiji dárkové, zájmové, zdobné polštáře. 

Popisuji běžné příběhy ze života a nemyslím si, jako moji přátelé, že by to mělo vyjít knižně, proto jsem si našla koutek, kam svoje psaní můžu schovávat, než ho najdete náhodným kliknutím tady. 

Jako i Vy, žiju život ve kterém se daří i nedaří, někdy je to kolotoč, někdy houpačka a nejednou se mi stalo, že houpačka zůstala dole déle, než se mi zdálo, že ještě zvládnu. Tehdy jsem se poprvé setkala s Access Bars terapií. 
Zcela odevzdaně a bez očekávání, jsem na doporučení tuto metodu zkusila s tím, že je mi jedno, co bude potom, protože pro mě už cesta nikam nevede. 

A to jsem se mýlila. Po hodině, kterou jsem z velké části prospala, jsem s úsměvem vykročila do lepších dnů a všechno se začalo nějak měnit. Pomalu, nenápadně, vše se otáčelo k dobrému, hezčímu. Jen jsem se snad po měsíci ohlédla zpět a viděla, že ,,touha tu nebýt"  je pryč. Ještě párkrat jsem si terapii zopakovala, pro dobrý pocit, pro jistotu, že blbě už nebude. Protože jsem chtěla pochopit, co se to stalo, děje. 

O tři roky později, kdy jsem se stále bavila tím, že mi jde vše nějak lehce, s úsměvem, mě napadlo, že bych tohle mohla umět, rozdávat radost, lehkost, úlevu a přihlásila se na kurs. 

Poté jsem ,,Barsy¨ poskytovala kamarádkám, vyptávala se jak se jim to líbilo, jaké mají pocity. 

Usmívaly se, vyprávěly pocity a každá z nich, mi druhý den psala zprávy o lehkém usnutí, probuzení s úsměvem. S odstupem pak slýchám: já jsem se asi změnila, nebo všichni okolo mě se změnili?